Lovci lebek

Autor: Hana Hindráková, Jiří Jihánek
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Grada
ISBN: 978-80-247-5810-7
Počet stran: 223

Anotace: Posledních deset let zatemnila Jaroslavův mozek jediná myšlenka. Myšlenka na pomstu. Tehdy boss ukrajinské mafie zastřelil jeho kolegu Lukyho, po kterém zůstala těhotná žena. Ačkoliv Jaroslav konečně dostal nabídku práce u speciální jednotky lovců lebek, má ke spokojenosti daleko. Život mu komplikují nevyřešené dluhy z pokeru, sílící tlak vymahačů a postupný rozpad rodiny. 
I pracovní úspěchy střídají neúspěchy. Ukrajinská mafie posílá do Čech nebezpečného nájemného vraha, aby zlikvidoval nepohodlné svědky, po nichž pátrá také Jaroslavova jednotka. Zdá se, že nájemný vrah s andělskou tváří je vždy o krok napřed... 

Když se mi ozvala autorka, zda bych nechtěla zrecenzovat její knihu, původně jsem myslela, že odmítnu. Poté jsem si však přečetla prolog, který mne docela zaujal a čekala jsem, jak se příběh bude vyvíjet. Nastudovala jsem si i něco o autorce a po zjištění, že jedna z jejích knih byla přeložena do angličtiny, jsem začala mít poměrně velká očekávání. Kdo by také neměl, že?

Od této knihy jsem čekala, že mi umožní nahlédnout pod pokličku specializovaného útvaru známého pod názvem Lovci lebek. Bohužel mám pocit, že se nic takového neuskutečnilo. Trochu nám bylo nastíněno, jak náročná práce to je, a že se úplně nehraje na pracovní dobu. To je ale dle mého jasné každému, kdo se někdy podíval na jakoukoliv kriminálku v televizi, či si nějakou přečetl.

Jsem poměrně zvyklá číst klasiky. Všichni jste je určitě někdy četli, alespoň jednou jako povinnou četbu. Určitě tedy víte, jak rozvleklé někdy mohou být. Jsou plné složitých souvětí, rozmanitých popisů, … a světe div se, mně to vyhovuje. Tato kniha je však naprostý opak. Jedná se o jednoduchý členitý text, který zvládnete přečíst za den. Rozhodně neříkám, že je to špatně. Ocenila jsem, že po dlouhé době čtu zase něco jednoduššího. Četba pro mne byla hodně oddechová, což mi aktuálně vyhovovalo, ale už se těším, až se zase začtu do něčeho náročnějšího.

Členění jsem již zmiňovala a zmíním ho ještě jednou, je to totiž jeden z bodů, který jsem na knize opravdu ocenila. Líbila se mi úprava okrajů, takže text nezasahoval až do středu, kde se vždy obtížně čte. I rozestup řádek je o něco větší a díky tomu se v textu čtenář neztratí. Občas mi tedy některé kapitoly připadaly obzvláště krátké, ale budiž.

Jeden z hlavních problémů, který jsem s knihou měla, se týkal postav. Během čtení jsem si k žádné postavě nedokázala vytvořit vztah. Postavám v příběhu přikládám vždy docela velkou váhu a myslím si, že by měli být propracované a čtenář by se měl dozvědět něco o jejich životě. Nejvíce se dozvídáme o hlavní postavě, ale i tak to pro mne nebylo dost.
Neříkám, že hlavní postava má být typický hrdina. Naopak jsem ráda, když nemá jen samé kladné vlastnosti, protože ho to dělá reálnějším. Ale policista, který má problémy s alkoholem a rozpadá se mu rodina? Pro mě trochu ohraný příběh… Naštěstí to alespoň konec trochu vylepšil.

Nerada srovnávám odlišné knihy a většinou se tomu snažím vyhnout, ale tentokrát mi to nedá. Porovnám-li knihu s tvorbou Dominika Dána, který se zabývá podobným tématem, na rovinu musím říct, že Lovci lebek mu nesahají ani po kotníky. Samozřejmě je to pouze můj názor a někdo určitě více ocení stručnější příběh o Jaroslavu Jelínkovi.

Knize uděluji tři hvězdičky za to, že jsem si u ní odpočinula a za to, jak jednoduše se četla. Znovu se k ní ale pravděpodobně nevrátím. V každém případě věřím, že si kniha najde své čtenáře.

Celkové hodnocení:  3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji samotné autorce a nakladatelství Grada.