Mé zájmy - turistický oddíl

Z historie

Zdroj

Mé začátky sahají až do dob, na které si nepamatuji. K turistickému oddílu jsem se totiž dostala již jako nemluvně. Můj taťka byl hlavním vedoucím a mamka kuchařka na táboře, a tak se stalo, že ještě když jsem byla v plenkách, mě mamka měla na táboře. Znamená to tedy, že si svůj úplně první tábor nepamatuji, ale pamatuji si alespoň ten, kdy jsem poprvé byla účastnicí. Bylo mi šest.

Oddíl, který tábor organizoval, pořádal i oddílové schůzky. Ty se konaly každý týden. Chodila jsem tam ještě s mým bráchou a bratrancem a našla jsem si tam spoustu kamarádů.

Bohužel v roce 2007, tedy v mých deseti letech, přestal oddíl navštěvovat dostatek dětí a i vedoucím se kupilo více povinností. To zapříčinilo, že byl oddíl zrušen. Byla jsem z toho opravdu špatná, ale nakonec jsem se s tím nějak vyrovnala. Naštěstí, s hrstkou lidí se stále vídáme.

Aktuálně

V roce 2008 můj bratr i bratrance jeli na jiný tábor, na který již nějakou jezdil můj další bratranec. Oddíl, byl

Zdroj

stejně jako ten předchozí, zaměřen na pobyt v přírodě a tábornické dovednosti. Roku 2009 jsem se rozhodla, že to také zkusím, i když jsem si nebyla jistá, jestli již dokážu přijmout nový oddíl. Teď už ale vím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Oddílové schůzky se tento rok příliš nekonají, ale každý měsíc jezdíme na víkend na výpravu a o letních prázdninách máme tábor, který je vždy zaměřen na nějaké téma, a žijeme tam nějaký příběh. V tomhle mi to trochu připomíná knihy, akorát více naživo.

V oddíle jsem již šestým rokem a musím se přiznat, že jsem na oddílových lidech závislá. Nedovedu si představit, co bych bez nich dělala a čím bych bez nich byla. Beru je jako svou rodinu.

Někdy mě stále děsí to, že se oddíl zruší, nejvíce tehdy, když máme málo dětí (což je poslední dobou časté, ačkoliv se to teď trochu zlepšuje). Jsem si jistá, že podruhé bych to již nezvládla, obzvláště po tom, jak hluboký citový vztah jsem si k oddílu vytvořila.  Doufám však, že k ničemu takovému nedojde.